Emoce jsou tu s námi, a to je dobře

Ráno, když pustím v práci počítač a začnu procházet emaily, často pocítím emoce. Některé jen tak v náznaku, jiné se docela silně hlásí o pozornost. I dnes jeden email vzbudil moji emoci. Pak se ozval telefon a osoba na druhé straně ve mně opět začala vzbuzovat emoci. A nakonec do mé kanceláře vstoupil jiný člověk a opět tu byla ta emoce.

Při cestě na oběd, když jsem byl sám, jsem se v myšlenkách vrátil k prozkoumání svých emocí. Jsem rád, že přicházejí. Ve většině případů si s nimi rozumím. Když se objeví emoce, tak je to pro mě signál, že bych něčemu měl věnovat pozornost, protože emoce jsou pro mě energie a pokud mi něco dává energii, tak je fakt dobré na to upřít pozornost. Je to také lakmusový papírek, kdy cítím, že "něco" si osahává moje hranice.

Také mě napadlo, že výbušní lidé v pracovním kolektivu to mají často těžké. Se svojí emocí jdou okamžitě na trh. A tak je dobré občas před tím jejich výbuchem udělat úkrok stranou a po pominutí největšího náporu se vrátit zpět a napojit se na tu jejich energii, která vyvolala výbuch. Tato energie může být velice užitečná. Spolupráce s dotyčným je pak skvělá.

Na téma emoce se mi připomněl ještě jeden článek, který jsem nedávno četl. Šéf České spořitelny Pavel Kysilka se zde vyznává ze svého obdivu k virtuálnímu světu, který nás podle jeho slov osvobodí od hmoty a přinese nám rychlost, pohodlí a zábavu. To prý dnes lidé chtějí, no já nevím. Při citování jeho slov už se mnou zase trochu cvičí emoce. Dokážu si představit, jak virtuální realita dokáže vyvolat celé spektrum emocí - od strachu, radosti, hněvu až možná po lásku.

Pokud se emoce vymkne kontrole, tak to při nejhorším odnese klávesnice, nebo jiné technické zařízení, protože do ní, nebo do něho mohu bušit, aniž bych se obával odezvy. Maximálně to postihne rodinný rozpočet při nákupu nového, dokonalejšího zařízení.

Jak bude vypadat osobní setkání dvou lidí a jejich emocí, když se vrátí z virtuality do reality? …

Olda