Sen

Nedávno jsem měl sen. Zdálo se mi, že mě jeden můj přítel požádal o pomoc. Seděli jsme kdesi v přírodě a před námi se rozprostírala neuvěřitelně krásná krajina. Přítel vyprávěl, že byl na cestách v zemích, kde se válčí. Vyprávěl o zničené kultuře, o utrpení lidí, o hladu, bídě a násilí.

"Když tady s tebou tak sedím," pokračoval, "nevím jestli jsem se vrátil někam, kde je to krásné, nebo jsem odešel odněkud, kde to bylo hrozné. Děkuju ti, že mě pomáháš, ale rád bych věděl, jestli jsi mně podal ruku, abych se z něčeho dostal, nebo jsi mi otevřel dveře někam, kde to neznám."

"Kdybych ti podal ruku, abys mohl něco opustit, musel bych vědět, že to, kde jsi není dobré," odpověděl jsem mu. "To by v mých očích byla troufalost, protože kdo jsem já, abych věděl, co je pro tebe dobré a co ne. Kdybych ti otvíral dveře někam, kde ani jeden nevíme, co tam je, mohl bych to udělat jen tak, že bych nejdřív sám vešel. Protože - co kdyby tam číhal lev? Když bych já vešel jako první, už by to nebyl tvůj prostor, ale můj a ty bys mě jen následoval. To bych se asi stal tvým učitelem, jenomže já tě nemám co učit. Řekněme tedy, že jsme se prostě potkali na tomto krásném místě a teď zase půjdeme každý po svém."

Z kniky Jana Bílého: "Růže pro Plúta"